Malý hrubosrstý vendéeský basset

Hledat

Přejdi na obsah

Víte jak vybrat kvalitní krmivo aneb rozumíte etiketám na pytlích?

Kvalitní krmení = zdravý pes

Kniha - Abeceda péče o psa
Na čtyřech tlapkách vesele životem V této knize naleznete vše, co byste měli vědět o svém nejvěrnějším příteli. Dozvíte se například, jak pes komunikuje, co pro něj může být nebezpečné, jak nacvičit základní povely či jak si poradit s různými nešvary, třeba když váš čtyřnohý kamarád honí cyklisty, žebrá u stolu nebo požírá odpadky. Které plemeno se k vám hodí? Je lepší pořídit si štěně, nebo dospělého psa? Jak se pes učí? Měl by jíst kosti? Je očkování nebezpečné? Jste dobrý šéf? Je váš pes správně vychovaný? Jak často, kdy a kde krmit? Množství nápadů pro hry a sport pomůže rozvíjet osobnost zvířete a zaručí dobrou komunikaci mezi psem a člověkem. Základní přehled psích plemen i slovníček kynologických pojmů nabízí užitečné informace. Dovolená se psem ...

Aktuální cena Abeceda péče o psa v českých e-shopech: (Zdroj: Heureka.cz, )


Víte jak vybrat kvalitní krmivo pro
Vašeho pejska?




Abyste byli schopni vzít výživu svého psa do vlastních rukou a přitom nechybovat, je třeba:

1. naučit se
číst etikety na pytlích a vědět, co tam hledat (včetně údaje o kontrole nebo testování krmiva úředně stanoveným orgánem např. AAFCO)

2. nespokojit se jen s informacemi výrobce, ale
hledat reference nestranných chovatelů a pokud možno se na vlastní oči přesvědčit, jaká je kondice psa delší dobu (měsíce) krmeného vybraným krmivem


K bodu 2 není myslím, co dodat, tak že ad 1 : Nehledejte krmení jen podle věku, velikosti a způsobu života vašeho psa, to, co vás v prvé řadě musí zajímat, jsou suroviny, které výrobce do granulí namíchal!! Ze zákona musí být
suroviny vyjmenovány v sestupném pořadí podle obsahu v krmivu, tzn. že to, co je první v seznamu, toho tam je nejvíc. Mělo by to být spolehlivým vodítkem, ale pamatujte, že papír unese leccos a kde není žalobce, není soudce, tak že nemusí být v pytli to, co je na pytli. Proto ten bod 2 výše! Není ani od věci zkontrolovat si, do jaké míry u zahraničních výrobků český překlad odpovídá originálu. Je rozdíl, jestliže na české etiketě naleznete termín kuřecí moučka, krůtí moučka na 1. dvou místech seznamu ingerediencí, ovšem v originále nepíší kýžené bdquo;meal" nýbrž bdquo;meat", což je pravda rozdíl jednoho písmenka, ale znamená to maso. O tom, proč musíme dělat rozdíl mezi moučkou a masem, bude řeč níže.

Uvědomme si, že pes je genetickým založením masožravec. Ovšem i ten praotec vlk, když strhl jelena, se s radostí pustil do jeho žaludku a spořádal ho i s hodnotným natráveným rostlinným obsahem. Na to mysleme a hledejme v krmení i hodnotnou vlákninu. Nepolidšťujme psa ve své mysli a to ani ohledně výživy. Člověk v důsledku přemíry konzumace živočišných tuků předčasně odchází do věčných lovišť stižen infarktem, mrtvicí, komplikacemi cukrovky nebo rakovinou střeva, ale psů se ateroskleróza netýká a živočišný tuk tráví podstatně lépe a ke svému prospěchu než rostlinný. Nebo máte nápad, kde by si vlk mohl pořídit láhev řepkového oleje?

Dočetla jsem se, že 90% zbytků ve vlčím trusu kdesi na Poloninách je původem z jelení zvěře. Na prvním místě (místech) seznamu surovin tedy i vy hledejte masovou moučku jako hlavní, tedy
živočišný, zdroj bílkovin. Výjimkou mohou být formule pro seniory nebo light.

(Varovná teoretická odbočka - obiloviny obsahují také poměrně velké množství bílkovin, mohou mít i 2/3 bílkovin jako má libové maso. To je spásou pro lidstvo trpící civilizačními chorobami nebo na druhé straně chudobou, ale pes rostlinné bílkoviny využívá podstatně hůř, kromě toho nepokrývají plné spektrum aminokyselin. Je tedy možné vyrobit krmivo na bázi levné kukuřice, jen s malým přídavkem masa pro vaše obalamucení a na deklaraci celkových bílkovin to nepoznáte! Ze psa je rázem skoro vegetarián. Pokud pozorně čtete, namítnete, že v tom případě by na prvním místě v surovinách měla být uvedena kukuřice a vy byste se nedali. Měla, ale výrobci přišli s dalším úskokem - obiloviny se rozepíší jako bílá rýže, rýžová mouka, celozrnná rýže, kukuřice, kukuřičný lepek, kukuřičná krupice - a pak se třeba i to málo masové moučky, co tam je, dopředu dostane i když ve výsledku jde zase o téměř vegetariánskou stravu. Jediný údaj, který vám řekne, že kupujete granule vyrobené opravdu převážně původně z masa, je
procentuální zastoupení živočišných bílkovin v celkovém jejich množství. Číslo, které by vám mohlo zalichotit, by mělo být přes 60%. Většinou však tento údaj na etiketě nenajdete, chcete-li ho znát,zhusta vám nezbyde, než pustit se do detektivního pátrání a dotazovat se u výrobců a dovozců. Předem vám mohu říci, že málo kdo vám odpoví. Víte, proč asi? Na prstech jedné ruky pak spočítáte ty, kteří tento údaj bez okolků zvěřejňují. Ve všech jejich materiálech tento údaj najdete, rozepsaný dokonce na podíly jednotlivých druhů mouček a graficky znázorněný.)

Chtějte vidět
druhově jasně určenou moučku - kuřecí, krůtí, rybí, jehněčí, žádnou masovou směs. Vítaným údajem je ten o použití prémiové, nízkopopelové moučky z ekologicky nezatíženého prostředí. Ještě vězte, že není ryba jako ryba a nejhodnotnější je moučka ze sledě, na druhém místě ze sardinek a ančoviček a z lososa proti očekávání až naposled. Tak si doběhněte pro zavináče a můžeme pokračovat!

Nemyslete, že moučka a maso jsou zaměnitelné výchozí suroviny. Granule mají nízký obsah vody, maso v nich obsažené se musí také usušit a tak obratem ruky je z původních 20ti % čerstvého masa (jak se hrdě píše na řadě prémiovek i superprémiovek a na vás to má působit, jako že pes dostane málem půlku kuřete denně) nějakých slabých 7 (slovy sedm) gramů. Pes je zase nucen k vegetariánské stravě a garantuji vám, že v těchto případech vaše žádosti o udání procent živočišných bílkovin zůstanou výrobcem nevyslyšeny.

Jako levný zdroj bílkovin jsou často použita vejce, skoro bych řekla, že je najdete v absolutní většině krmiv.Vaječný bílek je však mocným alergenem, myslete na to, pokud má váš pes potíže v tomto smyslu.

Na dalších místech pak hledejte
jasně deklarované zdroje snadno stravitelných polysacharidů. Jsou důležité k pokrytí energetických potřeb organismu tedy rýži bílou i hnědou, celozrnnou pšenici, ječmen, oves, kukuřici a pozor - výtečným pohotovým a dieteticky perfektním zdrojem škrobů jsou tepelně upravené brambory speciálních odrůd. Jistě jste o bramborách slýchali, že do výživy psa nepatří, ale dnešní poznatky říkají opak. Jedná se o s jistotou nealergizující složku a protože ve srovnání s některými obilovinami ne levnou, nenajdete ji hned tak v každém krmení.

O tucích jsme předeslali, že bez rostlinných se pes obejde a rád. Největším přínosem pro něj je tuk rybí a kuřecí, hovězí lůj nebo škvarky již stojí o příčku níže jak co do stravitelnosti, tak do obsahu nenasycených mastných kyselin - jejich blahodárnost poznáte na stavu kůže psa.

Aby zažívací trakt fungoval, jak má, musí krmná dávka obsahovat i dostatek
vlákniny. Vláknina podporuje fyziologický pohyb střeva při trávení, osídlení přátelskými bakteriemi, čistí jeho stěnu a brání tak hnilobným procesům, které mohou být příčinou jak zánětů, tak rakovinného bujení. Nejčastějším a výborným zdrojem vlákniny bývají řepné řízky, v holistických formulích pak i obsažená zelenina, ovoce a bylinky. Snad jen u FirstMate jsem našla využití zeolitu, jakési přírodní hlinky, která sliznici střeva účinně podporuje v její činnosti.

Pro správné fungování metabolismu jsou nezbytné i
vitamíny, minerály a stopové prvky.

Vitamíny bývají přidávány do většiny krmiv, otázkou je, zda v kvalitní, což znamená v biologicky dostupné formě. Dalo by se čekat, že u poctivých výrobců budou i vitamíny v pořádku.

Pro kostní metabolismus mají velký význam vápník a fosfor a záleží nejen na jejich správném množství, alei vzájemném poměru. Věřte, že v kvalitních krmivech (a to by ta, která vyhoví našemu komentáři surovin, měla být) bývá obojí vyladěno správně a pokud budete byť v dobré víře vápníkové přípravky (nebo maso) do krmné dávky přidávat, můžete danou rovnováhu pokazit a výsledkem budou odvápněné kosti a růstové obtíže vašeho psa. Není třeba snad komentovat, že organická forma vápníku obsažená v krmivu z kvalitních mouček je daleko lépe využitelná, než přídavky vápníku anorganického (vlastně sádry). Další pojem, který z této oblasti hledejte v údajích o krmivu -
chelátové stopové prvky. Je to vlastně spojení bílkoviny a daného prvku (Fe,Se, Mn, Zn), čímž se dosáhne opět kvantitativně jiné vstřebatelnosti, než pokud tyto prvky na bílkovinu navázány nejsou. Pak se na krmivu buď nepíše v tomto ohledu nic, nebo - anorganický zdroj stopových prvků. Rozdíl poznáte bezpečně na stavu kůže, drápů a pigmentace.

Tímto jsme vyčerpali hlavní kategorie surovinového složení krmiv. Seznam ingerediencí však může být širší. Na tomto místě, nedaleko vitamínů, bych nyní zmínila tzv.
probiotika. Nejde o složku objemově významnou, zato funkčně velmi. Probiotiky se myslí jednak pomocné bakterie, přátelské zažívacímu traktu a druhově specifické, které významně pomáhají udržovat zdravé prostředí ve střevě, podílí se na rozkladu potravy na jednotlivé živiny a svojí přítomností chrání výstelku střeva před nájezdem nepřátelských bakterií, který by znamenal minimálně nepříjemný průjem. Za druhé - vzácněji, se můžeme ze skupiny probiotik v krmivech setkat s přídavkem enzymů. To jsou bílkovinné látky, které jsou nezbytné při štěpení bílkovin, tuků a polysacharidů na vstřebatelné molekuly. Jsou-li do krmiva přidány, organismus má menší bdquo;práci" se zpracováním přijaté potravy a zvyšuje se i její stravitelnost. K té se ještě dostaneme. Probiotika a vitamíny představují látky citlivé k teplotě okolního prostředí. Teplota nad 40 st.C ničí všechna probiotika a některé vitamíny. Proto jejich skutečná přítomnost v krmivu velmi záleží na technologickém postupu při výrobě.

Vítána je přítomnost
dalších biologicky hodnotných surovin, jako je zelenina - nejčastěji mrkev, hrášek, rajčata, bylinky, jablka, brusinky, borůvky,mořské řasy, rostlinné výtažky,syrovátka, sýr, pšeničné klíčky, vojtěška alfaalfa a další dobrůtky.

Zvláštní komentář bych si dovolila u
glukosaminu, chondroitinu a karnitinu. První dvě látky patří ke stavebním složkám chrupavek. Přidávány jsou zvláště do formulí pro velká a obří plemena. Jejich funkčnost záleží na formě, v jaké jsou přidány (pokud např. ve formě kuřecí nebo žraločí chrupavky, vstřebatelnost je poměrně zanedbatelná, lépe už na tom je glukosamin sulfát, glukosamin chlorid je naproti tomu prakticky neúčinný) a samozřejmě na dávce. Ta se i u těch nejvíce obohacených krmiv pohybuje někde kolem třetiny denní dávky, která se uvažuje jako doporučená. Samozřejmě, lépe něco, než nic. Píšu to zde proto, abyste nedali přednost jinak podřadnému krmivu, co se týče zdrojů hlavních živin jen kvůli tomu, že obsahuje glukosamin. Zdravý pes kvalitně živený nepotřebuje přídavek této látky a pes, který má problémy s pohybovým aparátem, potřebuje pomoc razantnější. Karnitin je látka přirozeně se vyskytující v mase, svoji úlohu hraje především v činnosti svalstva, srdečního i kosterního. V žádném krmivu není obsažen v pozornostihodné dávce, platí tedy totéž, co o glukosaminu a chondroitinu, průměrné krmivo nevylepší. Je uvažován jako látka hrající roli např. ve vývoji srdeční kardiomyopatie (chorobě srdce zkracující podstatně život jedince) u predisponovaných plemen, ovšem pokud bychom ho chtěli podávat s cílem prevence, stála by nás denní dávka karnitinu pro 30 kg psa několikanásobně tolik, co dávka krmiva. I z toho je možné si udělat představu o množství přidávaném do krmiva běžné ceny. Pro psí extravýkonostní sportovce jsou k dispozici speciální doplňky stravy s účinným množstvím karnitinu.

Dostáváme se k látkám, jejichž název vzbuzuje na první pohled smíšené pocity.
Konzervanty... Jsou obsaženy ve všech krmivech, ale je třeba mezi nimi rozlišovat. Než se k tomu dostaneme a také proto, abychom si pak patřičně vážili poctivých krmiv, trochu teorie. Granule představují trvanlivou formu výživy. Trvanlivost znamená, že po její dobu výrobce garantuje zachování výživových hodnot a nepřítomnost škodlivých látek vzniklých v důsledku bdquo;zkažení". Podstatou onoho ,,zkažení"
- lépe řečeno
znehodnocení - jsou hlavně dva procesy: 1. oxidace - tzn. změna k horšímu (až k toxickým látkám) v důsledku chemické reakce mezi kyslíkem a složkou potraviny, 2. působení nežádoucích mikroorganismů - v případě granulí spíše plísní než bakterií, vedoucí k minimálně stejně rizikovým změnám jako oxidace. Trvanlivost granulí je běžně rok, výjimečně 18 měsíců. Jak toho lze dosáhnout?

A)
Nízkým obsahem vody (granule do 10ti %, všimněte si, že tzv. polovlhká krmiva jsou vždy konzervována chemicky nebo cukrem nebo obojím- to jsou takové ty z mého hlediska nezdravé odměny, kterých najdete v každém obchodě plný regál, což mne zlobí a těším se, že o odměnách pro pejsky si na těchto stránkách ještě popovídáme), ale to samo o sobě nestačí.

B) Omezením kontaktu hmoty granule s kyslíkem.

Všechny značky granulí až na jedinou mají strukturu granule podobnou houbě - spousta malých komůrek a v nich vzduch, plocha, která je tak přístupná nežádoucímu působení kyslíku je tak veliká a oxidační pochody mají zelenou. Chcete-li zjistit, která že značka je na tom jinak = lépe, vyžádejte si vzorek granulí, připravte si skleničky s vodou a srovnejte, jak se chová granule po vhození do vody. Připomínám, že vzduch nadnáší a kde ho je dost, to plave, kde není, to nikoliv. Například při výrobě
FirstMate je použita unikátní technologie několikanásobného odsátí vzduchu z granulí v průběhu výroby. Granule jsou tedy kompaktní, hutné (zkuste jednu rozlomit) a obsah je chráněn před působením vzduchu, i když máte pytel otevřený delší dobu.

Druhý způsob, jak omezit působení vzduchu se logicky nabízí - balení ve vakuu. Ovšem s otevřením pytle kouzlo ochrany mizí...

C)
Na některé složky potravy však ani toto nestačí, kromě toho, jak jsme řekli, většina granulí před vzduchem není výrobcem chráněna nijak. Speciálně tuky mají velkou tendenci ke žluknutí - oxidaci a produkty jsou toxické hlavně pro játra. Všichni výrobci jsou nuceni proti tomu něco dělat, i kdyby jim na játrech vašeho psa nezáleželo, protože žluklé tuky by způsobily zápach krmiva a to by vám podezřelé bylo.

Proto všude najdete tzv.
antioxidanty. V těch nejkvalitnějších krmivech antioxidanty přírodního rázu- směs vitamínů C a E(tokoferolů), bez škodlivého vlivu na organismus a jejich přítomnost je přínosem ke kvalitě krmiva. Přírodní konzervanty nejsou tak mocné, jako ty chemické, ale při kvalitních vstupních surovinách a čisté výrobě svoji práci zvládnou.

V těch ostatních pak narazíte na
chemické. Nejčastěji BHA a propylgallát, u nich nebyl snad prokázán závažnější negativní vliv na zdraví, ale čert nikdy nespí a bude lépe ho nepokoušet.

Dále pak
sorban draselný a ethoxiquin, to jsou již potenciální rakovinotvorné látky, setkat se s nimi můžete i v marmeládách a kečupech a ... Předpokládá se, že nejíte půl kila marmelády denně a tak jsou dovoleny, aby na trhu mohly být i levné (kvalitní??) džemy a spol. Ovšem granule tvoří absolutní většinu toho, co pes za život sní.

Domyslete to do důsledku, opravdu by vás nestrašilo černé svědomí, kdybyste ho denně nutili konzumovat něco, co by si sám určitě nevybral?

A tak jsme se dostali k tomu, co bychom měli považovat za
strašáka na etiketě pytle. Dočteme-li se, že krmivo obsahuje vedlejší živočišné produkty, vedlejší rostlinné produkty, obiloviny bez specifikace druhu, sóju, rostlinné oleje bez udání druhu, barviva, chemické konzervanty, aromata a ochucovadla, není to krmení dobré pro žádného psa, natož pro toho vašeho.

Na konec jsem nechala ještě jednu hodnotu, která nám hodně vypovídá o kvalitě krmiva a to je
stravitelnost. Myslím, že bývá často chápána nesprávně ke škodě věci. Stravitelnost krmiva je termín, který popisuje, kolik účinných látek a s jakou námahou je organismus z krmiva schopen využít. Připomeňme si, že potrava musí být rozložena na molekuly jednotlivých živin a jen ty jsou schopny projít střevní stěnou do krevních kapilár a dostat se dál do celého těla. Často jsem slyšela názor lidí, kteří se podivovali nad tím, že krmivo má 80% stravitelnost, do misky nasypou 100 g, ale do pytlíku pak za pejskem posbírají mnohem víc...Jednak - granule mají do 10% vody, ale čerstvá potrava třeba 80%, tudíž pes krmený granulemi musí přijímat pitím podstatně víc vody, než pes krmený tradiční stravou. V zažívacím traktu granule přijatou vodu vstřebají a výsledkem je hmota, která je již obdobně vlhká jako by byla porce vařeného masa s rýží a mrkví. Pro ty, kdo nikdy psa vařeným krmením nekrmili - taková porce, která by odpovídala 100g granulí by vážila asi 300g. V trusu je vody stále podstatně více než v granulích a to je první část vysvětlení. Druhá je ta, že představa 100g pes sežral, 80% měl vstřebat, tak že nevyužitý zbytek by měl mít 20g je mylná a to proto, že stravitelnost popisuje ty konečné molekuly živin, které jediné organismus využije. Budiž řečeno, že stravitelnost přesahující 80% je to, co by vám mělo udělat radost. U krmiv podezřele levných a podezřele poskládaných je stravitelnost třeba pod 50% a tudíž krmná dávka i dvojnásobná oproti kvalitnímu krmivu. Výsledně takový majitel psa ušetří podstatně méně, než si myslí (pokud o tom vůbec nějak přemýšlí) a hlavně, organismus psa musí zpracovat dvojnásobné množství balastu, aby vytěžil aspoň symbolicky dostačující dávku živin. Že mu to na zdraví nepřidá, je jasné.

Z řečeného vyplývá, že pes krmený granulemi musí mít stále k dispozici vodu a její množství musí být neomezené. Mám na mysli hlavně pejsky ubytované celý rok venku, kdy se snadno stane, že voda buď rychle zmrzne, nebo je její potřeba v důsledku tepla větší než jsme čekali a výsledkem může být pes žíznící i řadu hodin!!

Ještě se vraťme k momentu, kdy jsme nechávali
granule v žaludku bobtnat vypitou vodou. Je to poměrně rizikový moment z hlediska následného rozepětí žaludeční stěny. Obzvlášť majitelé velkých plemen se obávají tzv. torze žaludku, kdy ten náhle přeplněný žaludek udělá kotrmelec, uskřine velké cévy a pes se velmi rychle dostává do těžkého šokového stavu, kdy život zachraňující může být jedině urgentní operace. Čas se počítá na desítky minut, nikoliv hodiny a i tak je úmrtnost velká. Tomuto předchází například výrobce granulí FirstMate, které nebobtnají naráz za krátký čas jako houba, ale postupně od povrchu a po vrstvičkách, které se pohybem žaludku stihnou stírat a posunovat dál do střeva, takže torze se odkládá na neurčito.

Čerpáno z článku MUDr.Karly Dvořákové



 Srdečně děkuji mému poskytovali internetového připojení - Občanskému sdružení JM-Net o.s., které mi umožnilo zřízení vlastního webového hostingu zdarma.


Zpět na obsah | Zpět na hlavní nabídku